Vůdce naší milované země

Včera jsem byl zvolen prezidentem naší milované země. V podstatě se ze mě stává nejdůležitější člověk v naší republice. Je to pro mě čest, úcta a zároveň je to pro mě břímě, ale také úděl, kterého jsem hoden jedině já. Budu této zemi vládnout jako pravý racionální vůdce, kde mi logika a rozum budou oporou a kde všichni budeme vzkvétat společně.

Musím přiznat, že je pro mě trochu nepochopitelné, jaktože 40% voličů nevidí logiku a rozum jako prioritu, jako jedinou pravdu, která nás všechny vyvede ze všech nesnází a problémů. Věda je přece tak fascinující a především odráží přírodu a lidské chování. Proto je pro mě naprosto nepochopitelné, až neslýchané, jaktože žije v naší zemi tolik nevzdělanců. Proti tomuto musíme řádně zakročit.

Jak jsem již zmínil v mém programu, hodlám všechny vysoké politické posty obsadit pouze vzdělanými vědci, lidmi co jedině prosazují pravdu. Například můj protikandidát si dovolil tvrdit, že já, pokud budu zvolen, tak nastolím tyranii. Tohle je jasný příklad toho, proti čemu já razantně bojuji a co odmítám. Lež! Už před volbami jsem jasně říkal, že budu dělat pouze taková rozhodnutí, která lid chce a vyžaduje. Já jsem přece jeden z lidu. Já, člověk, kterému bylo svěřeno těžké břímě a který je jako jediný hoden tohoto postu, sleduji výzkumy, studie a všechny vědní obory a vím, co lidé chtějí.

Jedním ze stěžejních bodů mého programu je segregace, protože z výzkumu vyplývá, že lidé, kteří mají svoji národní hrdost jsou více cílevědomí a tím pádem i šťastní. Naše země potřebuje šťastné lidi. Navíc, začleňování ostatních národností do našeho systému stojí peníze a úsilí. Tyto prostředky mohou být využity vhodněji a to ve prospěch spokojenosti našeho lidu. Musíme si vymezit své hranice a být hrdí na to kdo jsme.

Dalším ze stěžejních bodů je fakt, a to je nepopiratelné, nezvratitelné a výzkumy to potvrzují, že nejvíce efektivním způsobem vlády je absolutistický režim. Je to další logický krok k prosperujícímu a úspěšnému státu a národu. Abychom upevnili svoji pozici mezi ostatními státy, musíme navázat spojení s národy, které tuto jasnou a pokrokovou volbu již učinili a musíme se od nich učit. Všechny tyto kroky jsou logické a racionální a já, nově zvolený svrchovaný vůdce naší milované země, zajistím, abychom se všichni měli dobře.

Na co asi myslí…

“Nic necítím” pomyslel si Tomáš a pohlédl na Adélu. Tomáš se už dlouhou dobu nedokázal soustředit na nic, co souviselo s přítomným okamžikem. Všechno pro něj bylo jako bez hmoty. Svět mu ubíhal před očima a Tomáš ho vůbec neviděl. Cítil se jako by nebyl ve svém těle. Jakoby jeho duše a mysl byla oddělena od těla, které právě něco dělalo. Jako když se díváš na film a vidíš, že se něco děje, ale nic necítíš. Vůně, chuť i ostatní pocity se rozplynuly a zbyla jen prázdnota.

Tomáš začal pojídat svoje oblíbené medem obalené sladké mandle a jemně přičichl k čerstvým růžím, které ráno koupil Adéle. “Žádné pocity, žádná změna” pokračoval Tomáš v popisu svých prázdných myšlenek. Dnes to bude přesně půl roku od jeho posledního povýšení v práci, zároveň to bude měsíc, co se přestěhoval do nového domu, týden co naposledy spal se svou přítelkyní a přesně den, co masturboval v práci na toaletách.

“Chtěl bych znovu vidět a slyšet” pronesl Tomáš tiše sám pro sebe a rozhlédl se po obývacím pokoji. Adéla právě kropí orchideje, nástěnné hodiny nepravidelně tikají a klimatizace jemně hučí. Tomáš přistoupil k ovládacímu panelu od klimatizace a přepnul rychlost sání. Klimatizace se rozhučela. Poté vylezl na židli a přitiskl ucho k hodinám. Hodiny tikají.

“Já chci něco cítit” pronesl Tomáš hlasitě a přiskočil před Adélu. Tomášova ruka jemně sjela po Adéliných kaštanových vlasech a spočinula na jejím rameni. Vzduchem zavoněla příjemná vůně meduňky a Tomáš sladce políbil svoji přítelkyni. Byl to polibek plný něhy, romantiky a lásky. Adéla se už dlouhou dobu cítila velmi šťastně. “Mám přítele, který je tak pozorný a laskavý” pomyslela si Adéla. Máme výročí a on nezapomněl, protože mi dnes ráno přinesl růže. Když je tu horko zvýší klimatizaci a když se opožďují hodiny, hned je zkontroluje. “Já tě miluji” blesklo Adéle hlavou a pohlédla na svého přítele. Adéla je těhotná, ale ještě to nikomu neřekla. Ta pravá chvíle teprve přijde. Teď pouze přivinula Tomáše na svá prsa.

“Já nechci moc” řekl si Tomáš pro sebe a chvilku přemýšlel na co asi Adéla myslí. Tomáš nebyl filozof, ale poslední dobou přemýšlel, kam jeho život směřuje.

Záhadná nemoc

Mám pocit, že na mě zkoušejí další experiment. Už tu ležím skoro půl roku a doktoři se předhání v tom, kdo z nich mi naordinuje lepší a efektivní lék na moji nemoc. Co to je za doktory, když ani nedovedou určit co mi je? Zkoušejí na mě spoustu experimentů a testovacích látek. Některé experimenty trvají den a některé i několik měsíců. Někdy mám pocit, že sami doktoři chtějí abych byl nemocný, protože si mě předávají z oddělení na oddělení a z jednoho experta na druhého. Dokonce bych řekl, že se mě někdy snaží otrávit, protože v jednom experimentu jsem viděl různé obrazce a měl jsem rozostřený zrak a viděl jsem některé doktory jako pacienty a naopak. Už ani nevím, co přesně zapříčinilo moji nemoc. Nejspíš to bylo víc věcí dohromady. Pamatuji si, že jsem byl na sebe dost přísný, byl jsem na sebe vzteklý a dokonce jsem křičel. Ale ne navenek, uvnitř. Pak to všechno šlo z kopce. Myslím, že to bylo něco jako porucha vnitřního systému. Nikdy si nepamatuji, že by se mě někdy něco podobného stalo a ani nevím, jestli se to stalo někomu jinému.

V manuálu jsou přesné postupy, co mají doktoři dělat, když se Android rozbije. Nejdřív rozebrali celé moje součástky a potom je kompletně sestavili dohromady. Žádná změna. Taky mě nahráli úplně nový software a dokonce přidali pár vylepšení k mojí současné verzi, ale stále nic. Pořád se cítím špatně, bez motivace a bez elánu. Všechno má být podle testů v pořádku, ale není. Potom přišly ty děsný experimenty. Například teď už probíhá experiment číslo 1064 a já vidím všechny lidi s dlouhým krkem a pokaždé, když se ke mně někdo přiblíží, zvětší se mu oči a já se strašně začnu bát. Občas se mi stane, že můj úzkostný strach se promění ve vztek a potom začnu mávat rukama okolo sebe a ničit věci. Možná to je ten důvod proč jsem tady. Nevím, ale určitě je to důvod proč jsem přivázaný k lůžku.

Kdybych měl přístup k internetu hned bych se podíval co mě to vlastně dávají za léky. Tady na téhle krabičce je napsáno “Placebo” – co to asi znamená?