Druhé procitnutí

Když jsou lidé mladí tak pořád někam pospíchají a pořád se za něčím honí. Jsou jako koně, kteří mají klapky na očích, utíkají pořád dopředu a nerozhlíží se okolo sebe. Vím to moc dobře, protože jsem byl úplně stejný. Chtěl jsem ve všem být první a nejlepší. Mylně jsem si myslel, že peníze jsou jediný a nejdůležitější měřítko úspěchu v životě. Až později jsem procitl a pochopil, že existují daleko lepší a důležitější věci, díky kterým může mít člověk skvělý pocit úspěchu ze života. Samozřejmě že mluvím o lásce a o rodině. Bylo to pro mě důležité rozhodnutí a někdy o tom okamžiku mluvím jako o procitnutí ze zlého snu.

Někdo je bohužel v takovém snu pořád uvězněný, jako třeba Karel. Karlovi je okolo 60 let, bez dětí bez rodiny a v hlavě má pořád jenom byznys a plány, jak vydělat ještě víc peněz. S Karlem jsme bývali obchodní partneři a dokonce velmi dobří přátelé, jak jen to v obchodní sféře jde. Karel se v životě pořád honí za tou lepší obchodní nabídkou a lepší konkurenční výhodou, bez toho aniž by se ohlížel na ostatní. Svého času jsme jeli na stejný vlně. Přinášelo nám uspokojení, když jsme někoho přechytračili a nebo když jsme někoho hrubými argumenty zatlačili do kouta. Postupem času jsem ale zjistil, že lepší obchodní smlouva nebo technologický pokrok před konkurencí už mě přestávají naplňovat. Začal jsem pociťovat vnitřní prázdnotu a přišlo mi rozumné sdělit své pocity mému obchodnímu partnerovi a spolumajiteli velké výrobní firmy. Když jsem mu vše vylíčil, tak Karel zbledl a vykřikl, že jsem se zbláznil. Já teď Karla a jeho pohled na svět lituju, protože mně připadá, že jsem se dostal nad to všechno a že jsem prozřel. V tu chvíli, kdy mě došlo že bych mohl mít rodinu nebo mimo firemní vztahy, jsem si připadal jako ovce, která právě vykoukla ze stáda a vidí, že tam kam se stádo žene, tam rozhodně nechce jít. Jasně taky jsem byl dlouhou dobu zaměřený na práci, ale nyní dokážu pochopit více pohledů a více hledisek na život. Karel argumentoval, že přece po 20 letech podnikání nemůžu skončit, zvlášť když má firma rekordní zisky. Slyším ho ještě dnes: “to bude v pohodě, vem si pár dní volna půjč si moje Porsche a uvidíš, že všechno bude zase fajn.” Jeho vyjednávací taktika mi okamžitě připomněla, proč je dobrý v tom co dělá. Bohužel pro něj, znal jsem ho moc dobře. Nikdy by mi nedovolil vzít si volno v rušném období a za druhé, nikdy nikomu nedovolil řídit jeho milované Porsche. Ještě teď mám v paměti ten příběh s odtahovkou, který koloval po firmě nejmíň půl roku. Každopádně, po mém odmítnutí jedné z nejlákavějších nabídek od Karla, co jsem kdy slyšel, přišla fáze vzteku a zuřivosti. Jak si to dovoluju ho takhle potopit, kolik času jsme společně strávili a že nemůžu utíkat před každým malicherným konfliktem, který se ve mně objeví. Abych to zkrátil, tak po fázi vzteku přišla fáze přemlouvání a po přemlouvání už nepřišlo nic.

Ze začátku to pro mě bylo těžké, když člověk kterého jsem znal spoustu let a nesmírně si ho vážil zpřetrhal všechny vztahy. Umím pochopit jeho pohled, pro něj neexistuje nic jiného než práce. Já jsem ale po těch letech práce našel smysl jinde a jsem rád, že jsem ten smysl našel. Když se podívám zpátky na všechny ty roky, kdy jsem byl od rána do večera v práci, připadá mi, že jsem byl zaslepen. Honil jsem se za nedostižným ideálem něčeho a někoho jiného. Nechci ty roky a tu práci shazovat, v jistém smyslu jsem se měl dobře a možná díky tomu jsem poznal čeho si skutečně vážím a co je v životě důležité. Oženil jsem se, mám děti a vnoučata. To je něco o čem jsem nikdy nesnil, ale nikoli proto, že by to bylo nedosažitelné, ale proto, že pro mě nic takového dřív neexistovalo.

Minulý týden jsem byl se svojí vnučkou Natálkou na hřišti. Natálka se rozběhla za míčem přes silnici, kde zrovna projížděl náklaďák. Byl jsem tam rychleji a odstrčil ji. Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale probudil jsem se až na nemocničním lůžku. Nevím co to je, ale nemůžu se hýbat; pouze vidím a slyším. Vnímám, ale nemůžu nějak dát vědět zpátky. Chodí sem za mnou má žena Alexa a syn Nikolas s manželkou Sárou a dcera Julie s přítelem Patrikem a dětmi. Ničeho nelituji. Jsem rád, že jsem procitl, protože tihle báječní lidé by tu nikdy nebyli. Tohle všechno mi dává sílu a tak věřím, že brzo procitnu podruhé.